Československá republika dnes přesně slaví 100 let od svého vzniku. Předcházelo tomu několik let tvrdé práce zahraničního odboje, který se snažil získat podporu od Velké Británie, Francie a Spojených států Amerických, ale nesmíme opomenout i práci domácího odboje, který svou činností pomáhal informovat zahraniční odboj o situaci v Čechách a na Moravě. Ovšem dnešní článek jsem se rozhodl věnovat těm, kteří představovali hlavní motor tehdejšího 28. října. Řeč je o pěti mužích, jenž nejvýrazněji ovlivnili dění tohoto dne, a zároveň událostí následujících dnů.
Nejdříve ze všeho je ovšem důležité zmínit jednoho muže, který je často opomíjen a přitom on je tím, kdo „vyhlásil“ Československo. Je jím - Isidor Zahradník, byl knězem a poslancem Říšské rady za agrární stranu (1907 - 1918), který jako jeden z organizátorů protestní akce v Praze na Václavském náměstí, v dopoledních hodinách, vyhlásil československý stát. Tento moment je považován za vyhlášení československého státu.
Ovšem tím, kdo československou samostatnost stvrdil a politicky zaštítil byl Národní výbor - který vznikl již v červenci téhož roku, a jehož cílem byla příprava převzetí státní moci. Národní výbor vydal Zákon o zřízení samostatného státu československého - autorem byl JUDr. Alois Rašín a zákon stanovil, že veškeré úřady na území Československa jsou nyní podřízeny Národnímu výboru, že Národní výbor přebírá zákonodárnou a výkonnou formu moci, a že je prozatímně přebrán rakousko-uherský právní řád.
Národní výbor československý měl dohromady 38 členů (rozdělení křesel byl určen pomocí tzv. „Švehlova klíče“ - zjednodušeně: politické strany si rozdělily počty křesel podle výsledků voleb do Říšské rady v roce 1911). Jejím předsedou byl Karel Kramář (první předseda vlády ČSR). Tzv. 'muži 28. října' byli členy Národního výboru a patřili k její špičce. Konkrétně se jedná o Aloise Rašína, Františka Soukupa, Jiřího Stříbrného, Vavro Šrobára a Antonína Švehlu.
JUDr. Alois Rašín (1867 - 1923)
- velká osobnost, neústupný politik, autor československé měnové reformy, jejímž výsledkem bylo mj. zavedení československé měny
- 1. a 7. ministr financí ČSR
- Mladočeši, Československá národní demokracie (ČsND)
JUDr. František Soukup (1871 - 1940)
- dlouholetý redaktor Práva lidu (stranické noviny ČSSD)
- 1. ministr spravedlnost ČSR, stoupenec rovného všeobecného volebního práva
- Mladočeši, Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSSD)
Jiří Stříbrný (1880 - 1955)
- poslanec Národního shromáždění ČSR téměř 26 let, nacionalistické cítění, po nástupu komunismu vězněn, kritik Edvarda Beneše,
- několikanásobný ministr
- Československá strana národně sociální (ČSNS), Strana národní jednoty (SNJ)
prof. MUDr. Vavro Šrobár (1867 - 1950)
- jediný Slovák mezi „muži 28. října“, v období 2. světové války - protifašisticky orientován, po komunistickém převratu krátce ministrem
- několikanásobný ministr
- Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (RSZML, Agrárníci)
Antonín Švehla, Dr. h. c. (1873 - 1933)
- narodil se do selské rodiny, vyučený pekař, od roku 1919 předsedou RSZML
- 5. a 7. předseda vlády ČSR, 1. ministr vnitra ČSR
- Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (RSZML, Agrárníci).
A proč právě tato pětice mužů z Národního výboru? Patřili k těm známějším členům Národního výboru. Karel Kramář a další významní členové Národního výboru se nemohli na vzniku republiky podíle přímo v Čechách, protože reprezentovali domácí odboj na jednání se zahraničním odbojem v Ženevě, kde se jednalo o dalším společném postupu v budoucím státě (který shodou všech okolností výše popsaných vznikl právě v den jednání, 28. října 1918). Na jednání bylo domluveno, že se Karel Kramář stane prvním předsedou vlády středoevropského demokratického státu, ve kterém při prvním sčítání v roce 1921 žilo něco málo přes 13 miliónů obyvatel, z toho přes 8 a půl miliónů se přihlásilo k Československé národnosti.
Československá republika měla životnost 74 let a dnes by se dožila rovné „stovky“.
Slavíme Den vzniku samostatného československého státu! Važme si toho, že jsme svobodní, neberme to za samozřejmost.