Česká republika je unitárním státem, se zakotveným systémem zastupitelské demokracie fungující na parlamentním principu. Podle Ústavy je český politický systém charakterizován rozdělením politické moci mezi několik orgánů tak, aby se nekoncentrovala moc v rukou jen několika vyvolených. Jedná se o následující rozdělení - výkonná moc, zákonodárná moc a soudní moc. Každá z této dělby moci má možnosti rozhodovat o zásadních věcech, ať už se jedná o schvalování zákonů, hospodařením se státním rozpočtem, anebo vynášením rozsudků.
V současné době je v České republice zavedený systém zastupitelské demokracie, částečně s prvky přímé demokracie (volba prezidenta). Zastupitelská demokracie funguje na principu zastupování občana jiným občanem, který byl v demokratických volbách zvolen do zastupitelského orgánu (Parlament, Evropský parlament, krajské zastupitelstvo, nebo obecní zastupitelstvo). Člověk, který je zvolen má pravomoci (stanovené Ústavou či zákony) rozhodovat o veřejných věcech.
V posledních měsících zesílili požadavky ze strany občanů, ale i některých politiků, za zavedením dalších prvků přímé demokracie (referenda, přímá volba starostů a primátorů). V dnešních dnech je zatím prakticky zaveden jen jeden prvek přímé demokracie, a tj. volba prezidenta České republiky. Poprvé jsme prezidenta volili v prezidentských volbách v roce 2013 a dopadlo to vítězstvím, jak jistě víte, současného prezidenta Miloše Zemana.
Výkon politické moci se rozděluje na následující:
- Výkonná moc
- Zákonodárná moc
- Soudní moc
I. Výkonná moc
- Výkonnou moc vykonává vláda a její členové, prezident České republiky, Česká národní banka, a další.
Vláda
Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a členů vlády (ministři). Členové vlády vykonávají moc na ministerstvech, kam jsou jmenováni prezidentem na návrh předsedy vlády. Vláda může podávat návrhy zákonů do Poslanecké sněmovny, kde se projednávají přednostně. Vláda rozhoduje o státním rozpočtu a hospodaří s ním. Dohled nad vládou vykonává Poslanecká sněmovna a Nejvyšší kontrolní úřad. Vláda České republiky musí požádat o důvěru Poslanecké sněmovny nejpozději do 30 dnů od jmenování. Vláda musí získat důvěru nadpoloviční většiny přítomných zákonodárců (vládu zpravidla tvoří politické strany a hnutí, které mají v součtu nadpoloviční většinu všech poslanců v Poslanecké sněmovně, ale existují i vyjímky v podobě menšinové vlády, která se může opírat o podporu tzv. „přeběhlíků“, je tedy vyžadováno, aby vládní koalice měla minimálně 101 poslanců).
Prezident
Prezident je hlavou státu a reprezentuje stát navenek. Jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády. Mezi jeho pravomoce patří jmenování soudců, guvernéra a členy České nárobní banky, prezidenta a viceprezidenty Národní kontrolního úřadu. Vyhlašuje termíny voleb, vyjma těch prezidentských. Má právo udělovat amnestie, ale to musí zpravidla kontrasignovat předseda vlády. Je vrchním velitelem armády a může také vetovat zákony (veto může být přehlasováno Poslaneckou sněmovnou).
II. Zákonodárná moc
- Zákonodárnou moc vykonává Parlament České republiky, který je tvořen Poslaneckou sněmovnou (dolní komora) a Senátem (horní komora). Poslanci i senátoři mají poslaneckou imunitu (nečelí trestním stíháním v době vykonávání mandátu, nejsou souzeni za pronesené výroky na půdě Parlamentu ČR, a další zcela výjimečné benefity).
Poslanecká sněmovna (200 poslanců)
Poslanecká sněmovna je tvořena 200 poslanci, kteří jsou voleni na dobu 4 let. Ve volbách do Poslanecké sněmovny se volí celé složení a neexistuje žádný doživotní poslanec, jako je tomu v jiných státech. Poslanec má právo předkládat zákony, hlasovat o zákonech, hlasovat o složení výborů, komisí a má právo hlasovat o složení dalších parlamentních institucích. Poslanecká sněmovna vyjadřuje vládě důvěru, může přehlasovávat veta Senátu i prezidenta. Schvaluje státní rozpočet vlády a jmenuje Veřejného ochránce práv (tzv. ombudsmana).
- Můj komentář: Ten, kdo chce ovlivňovat to, jakým směrem se bude Česká republika vyvíjet, musí mít zastoupení v Poslanecké sněmovně, protože právě dolní komora je místem, ve kterém se rozhoduje téměř o všem, co ovlivňuje náš každodenní život.
Senát (81 senátorů)
Senát je tvořen 81 senátory, kteří jsou voleni na dobu 6 let. Každé dva roky se obměňuje 27 senátorů (1/3 horní komory). Senátor má právo hlasovat o zákonech, které byli z Poslanecké sněmovny zaslány právě sem. V případě přijetí zákona ho předseda Senátů zašle prezidentovi. V případě odmítnutí je přeposlán zpět do Poslanecké sněmovny, kde mohou toto veto přehlasovat, případně zákon přepracovat a znovu poslat Senátu ke schválení. Senátoři mají také zákonodárnou iniciativu.
- Můj komentář: Ačkoliv se to nezdá, horní komora je důležitou ústavní pojistkou. Pro přijetí ústavního zákona, případně jakkoukoliv právní úpravu Ústavy je zapotřebí 2/3 podpory všech senátorů. Pro budoucí vývoj České republiky je tedy Senát důležitým prvkem v naší demokracii.
III. Soudní moc
- Soudní moc vykonávají nezávislé soudy.
Ústavní soud
Hlavním posláním Ústavního soudu je je garantovat ústavnost právního řádu. Jejím dalším úkolem je mj. zjištovat, zda všechny politické strany a hnutí jednají v rámci Ústavy. Zabývá se také žalobam, které může podat Senát, a v neposlední řadě také dohlíží na to, zda mezinárodní smlouvy podepsané za Českou republiku nejsou v rozporu s Ústavou. Laicky řečeno: Ústavní soud rozhoduje o tom, zda nejsou jakékoliv kroky, ať už exekutivy (výkonné moci), nebo legislativy (zákonodárné moci) v rozporu s Ústavou.
Ústavní soud je tvořen 15 soudci, kteří jsou jmenováni prezidentem republiky se souhlasem horní komory Parlamentu České republiky na dobu 10 let, s možností prodloužení.
Obecné soudy
Obecné soudy jsou tvořeny: Nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem, vrchními soudy, krajskými soudy a okresními soudy. Zabývají se porušením zákonů, vyjma Ústavy.
Je vyloučené, aby soudce vykonával funkci zákonodárnou a výkonnou, a zároveň to tedy platí i obráceně.
Mezi další neoficiální typy moci se uvádějí: masmédia, vlivné lobbistické skupiny a církev či jiné velké občanské sdružení.
Můj závěrečný komentář: Český politický systém je složitým mechanismem, který ovšem vnímám velmi pozitivně. Jako laikovi, a jen jako student střední školy, nemůžu hodnotit systém po odborné stránce, ovšem po logickém zhodnocení a delším studování se mi jeví jako velmi propracovaný. Největší trhlinu vidím v tom, že lidé činní ve vysokých funkcích, ať už na pozicích moci vykonné, zákonodárné, anebo soudní, nedokáží společnosti vysvětlit výhody především kritizovaného českého Senátu.
Je doba, kdy většinu v Poslanecké sněmovně tvoří politické strany a hnutí, jenž jsou ochotní měnit zavedené a funkční instituce, například: Českou Televizi. Senát lze zrušit dvěma způsoby, ať už se jedná o změnu Ústavu, se kterou by museli poslanci i senátoři (a to konkrétně 120 poslanců a 54 senátorů), anebo by ho šlo zrušit pomocí referenda, které již připravuje údajně vlastenecké politické hnutí Svoboda a přímá demokracie. Je hezké vidět, že jde této straně o to, aby měli občané možnost o důležitých věcech rozhodovat, ovšem je na to správná doba? Není tohle právě doba, kdy dezinformace a neinformovanost dokáže ovlivňovat i volby, viz prezidentské.
A dovolte mi ještě jeden závěrečný komentář ke zrušení koncesionářských poplatků. Ano, zní to krásně zrušit tyto poplatky, ale jakpak se asi ta Česká Televize bude poté platit? Zruší se a budou zde média pouze komerční, nebo se ČT zestátní? Víte, v prvním případě by opravdu šlo o vážné ohrožení demokracie a v tom druhém ještě o větší. Státní televize by poté byla placena ze státního rozpočtu, což znamená, že sice175 korun platit občané přímo nebudou, ale stát si to vybere jinak. Tím chci říct, že to zní nádherně, ale v podstatě je to čirý populismus, který může vést až k tomu, že v České republice nebudeme mít zcela objektivní zpravodajství, ale Českou Televizi, která vysílá podle toho, kdo je u moci. Jak současnou situaci vnímate, vy? :)
Tomáš Michalko - Mladý politolog
